ASGHARALI: MASHMOOM ABYID (Když je v Praze abnormální hic) Jak udeří vedra, vzpomenu si na arabky schované v krabici se vzorky. Normálně, za teplot odpovídajících mírnému pásmu, mě jejich opulentnost spíš tlačí ke zdi. Ale jak Prahu umrtví sípavý dech Sahary, všechno je jinak, i arabky jsou jako vyměněné. Ta tam je jejich dominance, najednou obrátí, pečují a chladí, doslova tiší podrážděnost z horka. Arabky jsou jednoznačně klimatické vůně, až za třicetistupňových veder se ukáže jejich pravá podstata. A ještě k jedné podivuhodné dovednosti se arabští parfuméři dopracovali. Umí to s ovocem. V naší západní civilizaci si umíme poradit jen s citrusy. Z ostatního ovoce vykrojíme jen ten zajímavý kousek, který se nám hodí, a pak mu vezmeme charakter, protože upřímě řečeno ani s tím nejlepším kouskem nejsme spokojeni. Jakoby ovoce na rozdíl od květů nemělo duši a tak ho vylepšujeme a podvědomě přetváříme na něco jiného. Podle stylu vůně a cílové zákaznice ho schováváme v pudru, přebíjíme vanilkou a skořicí, zahušťujeme cukrovým koncetrátem, v nejlepším případě vyztužujeme pomerančovými květy, když už chceme, aby ovoce zůstalo svěží. Arabští parfuméři nevykrajují nejlepší kousky. Ovoce jim zůstává celé a voní jako ovoce. Kdo ví, jak to dělají, ale jejich ovocenky, ač chladivé a čerstvé, nejsou růžové džusy pro holčičí party. Nejsou ani bezduché, mívají atmosféru dekorativních arabesek, podporujících pocit pohodlí a odpočinku. Masmoom Abyid je dokonalou ukázkou tohoto umu. Samé ovoce, podivila jsem se, když jsem vzorek už nějakých pět minut očichávala a čekala, kdy vystoupí další složky. Po další čtvrhodině jsem pomalu začínala chápat, že to podstatné už přišlo. Že je to ovocný parfém. Mango+ananas+hruška+jablko, spíš zelené. Promíchané, ale nerozmixované, takže si každý kousek ponechává své příznačné aroma. Úvod spíš tropický, cítit je tu a tam i kiwi a žlutý meloun, postupně sílí ovoce tuzemské, ale tenhle pohyb je nesen spíš prolínáním proudů než tradičním vývojem od složky ke složce. Uchvácená chladivostí téhle směsi jsem si až postupně všímala, že za pocit ledové drti a jehliček parfém vděčí spíš než ovoci spodnímu trpce zelenému proudu, ne nepodobnému robustní mátě, ale bez mentolu. Tenhle spodní proud je dobře schovaný pod ovocem, ale zdaleka ne nepodstatný. Vedle nementolové máty přidává hořký chlad dna lesního potoka. Vyvážuje ho stejně transparentní vrstva květin, výrazem mnohem spíše hladkých než voňavých. A víc už není potřeba. (26.7.2014 - Dzona)

Sympatická lahvička velikosti laku na nehty v sobě ukrývá voňavý výlet do různých koutů světa. Exkurze začíná v Indii, ve stínu obrovského mangovníku, kde jako balónky štěstí visí na stopkách zralé plody manga šířící svoje osobité, sladce šťavnaté aroma. K lahodnému mámení se přidávají pomeranče, jejichž čerstvě rozkrojené, zářícími kapkami orosené půlky umně vyskládané do rozličných tvarů nás přenášejí do francouzského Mentonu. Krátkou ovocnou štafetu předávají citrusy křehké oslnivé magnólii, aby se na jemné citrónové lince rozvinula opojná vláčně krémová sladká vůně. V úchvatném parku plném rozkvetlých šácholanů kdesi ve Střední Americe se uprostřed skrývá malé jezírko plné lotosových květů, které doplňují vůni lehce vodními svěžími tóny a přáním se zastavit a zasnít na lavičce nad starověkým Egyptem. Obraz se velmi zvolna mění, stromy se proměňují ne v palmy, nýbrž v jabloně. Jabloňový sad v Čechách na konci léta obtěžkaný sytými čarokrásně vybarvenými naleštěnými plody. Jsme doma, cesta končí a na uvítanou je přichystán hruškový kompot od babičky. Zbývá jen krásná vzpomínka, voňavý sytý ovocně-květinový obláček vznášející se něžně nad kůží přes půl dne. (24.3.2014 - Andrea Ž.)