KHALIS ALMAS-nečekala jsem,že to bude tak okouzlující sametově květinová orientálka,je to intenzivní překrásná vůně,která voní celý den.Veliké a milé překvapení (5.1.2016 - Milena P.)

Khalis - Almas: to je rozkvetlá louka, trochu deště, trochu květin, trochu koření a dřeva. Od každého kousek a dohromady to vytvoří jednu velkou nádheru. Tato vůně je slovně těžko uchopitelná, to si musí každá dáma vyzkoušet sama, ale rozhodně nečekejte žádnou "tuctovku". Zpočátku je velmi silná, ale po rozvonění nádherně zjemní a vy se budete cítit svěže a čistě po zbytek dne. Je to zatím největší držák, co jsem kdy měla, protože voním i po důkladné koupeli. Myslím, že je hodně podobná Nadine od Al Rehab. (18.6.2015 - Renata Š.)

Občas – skoro pokaždé – se při prvním zkoušení můj mozek chytí nějakého vlákna, ke kterému se připoutá a nechce se pustit. Ne že bych ho nechápala, v tak abstraktním terénu, jakým jsou pachy a vůně, se obtížně pohybuje bez nějaké berličky. Ale už vím, že se mu to musí včas zarazit, než dojde k bludné představě. Přesně to se stalo u téhle vůně jménem Almas: „Cabotine,“ zajásala jsem, sotva jsem se nad ní nadechla. Jásala jsem jak z té nádhery, Cabotine Gres je jedna z nejpůvabnějších svěženek bez citrusů, tak nad tím, že jsem našla své vlákno. Až naskakuje husí kůže. Takový požitek, říkala jsem si: Ledově studený hyacint navoněný břitce kovovým zázvorem a dotyk chladu, z nějž se zvedají chloupky na kůži, až to zvoní. Cabotine je se svým frišným ránem nevinně, ale náramně vzrušující. Až na tělo se vám dostanou ty voskově vlhké kvítky, jako plesknutí mokrým ručníkem, a současně měkoučké světlo ranního slunce, které v tu chvíli ještě víc utěšuje, než hřeje. Ale stačí to k tomu, aby z těch protikladných pocitů naskočilo blaho s husí kůží. Když jsem o tom později uvažovala, uvědomila jsem si, že jsem se vlákna Cabotine tak dlouho držela taky proto, že i Almas podobně pracuje s kontrastem. Efekt protikladů. Došlo mi to, když jsem se rozplývala na hřebíčkem, jak umí být krásně kovový. A kovově studený. A taky štiplavě horký… Horký? Přestávalo to sedět. Hřebíček v Cabotine studí, ale v Almasu jakoby dokázal být horký i chladný zároveň. V tu chvíli prozření jsem pustila záchranné vlákno a uviděla, co mi unikalo. Především růže. I ty jsou v Almasu horké a současně chladivé. Jakoby některé zůstávaly v ranním vlhkém stínu, zatímco jiné už se rozehřály na slunci a voní po nektaru a medu. Je to pocit, jako když stojíte na rozhraní ostrého ranního stínu, v zádech lezavý noční opar, před sebou rýsující se pekelně horký den. Na té už teď vysušené slunečné straně je v Almasu nejen rozpolcený hřebíček, ale i skořice, jasmín a lehké santálové dřevo. Zapracovány jsou do tak hladkého přechodu se zahrádkou ve stínu s konvalinkami a bylinkami, jakoby hranice byla jen čárkovaná a dalo se proudit oběma směry. Výsledkem je parfémová momentka té chvíle, kdy čerstvá vlhkost rána ustupuje při startu horkého letního dopoledne. V té úvodní břitce ranní fázi je pronikavější. Jakmile se ohřeje, trochu zpohodlní a usadí se blíže u těla. (2.4.2015 - Dzona)