Al Haramain: Khaltath (Coromandel v okapové rouře) Bylo to někdy loni touto dobou, za letních veder, když jsem se vypravila na prezentaci arabských vůní a usadila se tam u stolu s flakony, z nichž přecházel zrak. Stranou stálo pár chudáčků v laciných skleněných lahvičkách, zastrčených v ještě lacinějších cigaretových krabičkách. Vedle všech těch zlatavých monstrancí a dalších objektů zbožňování vypadaly tak nuzně, že se nikomu do zkoušení nechtělo. Nakonec jsem se přemohla a po Khaltathu sáhla. Bylo to možná to nejlepší, co tehdy na stole stálo. Krása postavená na kontrastech - Khaltath je nezapomenutelný a poznáte ho ve zlomku vteřiny i bez cvičeného nosu. O kolika parfémech se to dá tvrdit? Za svou nezapomenutelnost vděčí nesourodé směsi tří odlišných proudů, které s naprostou samozřejmostí a hladkostí spojuje do dráždivě přitažlivé disharmonie. Je to jako vzít Coromadel z exkluzivní řady Chanel a nakapat ho do rezivého okapu, ucpaného kopečkem hustého mechu. Samozřejmě že to nepatří dohromady, ale na druhou stranu, krása se vždycky zdůrazňovala kontrastem s ošklivostí a tady to taky funguje. Z rezavého okapu je cítít hořkost, je to taková ta pachuť mosazné kliky. Mech – žádný lišejník, ale opravdu podmáčený šťavnatý kopeček – přidává zemitost a hlínu. Dohromady ukázka rozkladu a pomíjivosti věcí, nad níž úplně nečekaně trůní skvostný cukrářský výtvor z domácí smetany a květového medu, aniž by se umazal nebo přišel k úhoně. Dokonalé, stačí jen žasnout. Malý, ale silný - Vůně se jen líně pohybuje od pocitu svěžesti k zralé podobě usychajícho dřeva a sládnoucích suchých květin. Spotřeba je při monumentální síle Khalthatu velmi malá, navíc je v úsporné olejové verzi. Je to patrně unisex a řekla bych, že se může líbit i dětem, pro tu atmosféru tajemství i svou sladkostí. (1.9.2013 - Dzona)

Khaltath je krásnou květinovou skladbou, v níž je vše vedeno souzvukem silně vonící růže a jemného muskového základu, přestože úvodní tóny jsou ve zcela jiném duchu. Jsou hluboké, dráždivé a temně zelené, jako vodou nasáklý mech obrůstající zčernalou kůru stromu. Vlhké dřevité aroma se pro pár chvil stává zpodobněním mysteria a zotročuje veškerou pozornost. Jaké tajemství má být odhaleno? Odpovědí je však nespočet. Stejně jako obrazů fantazie. Do lesního šera si skrze husté koruny stromoví proráží cestu jeden sluneční paprsek za druhým. Veškerá tajemství následují ustupující šero a celý tento snový obraz může být metaforou pro pomalé projasňování vůně. Khaltath se přelévá do stále světlejších odstínů, houstne, a získává hladkou olejovitou konzistenci, která se již nemění. Zůstává pastelově bílá se zlehka probleskující růžovou aurou. (14.12.2012 - Dalia)

Být Khaltath básní, tak ve verších anafora bude znít … Být Khaltath básní, být slovy z nejhezčích, tak budu stále chtít si je číst. Být Khaltath básní, být psána kýmkoliv … tak přáním mi bude čas svůj zastavit, být jenom teď a v tichosti snít. (14.12.2012 - Dalia)