Žlutooranžové afrikány lákají pikantně hořkou vůní k procházce zahradou, v níž se prolínají akordy vzácných dřevin s plně rozvinutou, orientem naplněnou, oudovou silicí. Bylinná kořeněnost afrikánů s těžce dýchajícím oudem vpouští do svých tenat hojnou náruč šafránu, který se proplétá mezi nuancemi suchosti a zároveň živočišnou hřejivostí kůže.

Náznakem se objevuje obláček bílých, kořením ozvláštněných, květin, souznících s na troud suchými tabákovými listy a mechovou vůní mokřin z lesa.

Suchá linie se spolu s hořkou, velmi výraznou stopou prolíná celou kompozicí a ukazuje akordy v proměnách temně chyprových tónů zeleně, zdůrazňujících pánské akcenty dráždivé vůně, přes jako kdyby naznačený kovový podtón až k smyslné lince kůže.